Modely spolupráce

MODELY SPOLUPRÁCE ŠKOL A ZAMĚSTNAVATELŮ

Co jsou modely spolupráce
Modely spolupráce jsou nástroj vytvořený a pilotně ověřený v rámci projektu Pospolu, který slouží jako podpora při vymezování forem obsahu a podmínek spolupráce školy a zaměstnavatele. Obsahují nejrůznější aspekty, které je třeba řešit při navazování, průběhu a vyhodnocení spolupráce. 

Proč vznikly
Východiskem pro vznik modelů byl předpoklad, že téměř všechny střední odborné školy realizují v určité formě spolupráci se sociálními partnery. Existuje však mnoho různých forem spolupráce se zaměstnavateli, z nichž některé jsou využívány výrazně menší měrou, než by to bylo za stávajících legislativních a dalších podmínek možné, jiné jsou dokonce předmětem kooperace školy a jejích sociálních partnerů jen zřídka. Smyslem tedy je nastínit několik hlavních druhů forem spolupráce a ty detailněji rozpracovat tak, aby mohly sloužit jako výchozí, popř. inspirativní podklad pro rozpracování vlastních principů spolupráce konkrétní školy a jejího sociálního partnera. 

Modely se zaměřují na nejčastější formu spolupráce (viz publikace Odborné školy a firmy Pospolu, str. 50) – praktické vyučování (odborná praxe a odborný výcvik) a dále na využití odborníků z praxe, stáže učitelů a profilovou část maturitní zkoušky. Jako hlavní a nejdůležitější forma bylo vybráno praktické vyučování. Ostatní formy byly zvoleny s ohledem na to, že se jedná o prvky v praxi také často využívané, ale na rozdíl od praktického vyučování ne vždy řízeně plánované, orientované na předem daný obsah, průběh a vyhodnocení. Proto je nutné na tyto formy „upozornit“ jako na významný prostředek pro efektivnější přiblížení obsahu vyučování požadavkům reálného pracovního prostředí. 

Vedle toho existují také další formy spolupráce – např. nábor žáků nebo volnočasové aktivity. Některé z těchto forem jsou zahrnuty do tzv. případových studií a jsou také součástí tzv. plánu spolupráce uplatněného formou dodatku k ŠVP (viz níže). 

Cílem modelů je podpořit zejména kvalitativní složku spolupráce školy a zaměstnavatelů při plánování a realizace aktivit orientovaných na snazší uplatnění budoucích absolventů oboru na trhu práce.

K čemu se využívají
Využívají se jako vodítko při procesu navazování kontaktu školy se sociálním partnerem i naopak – firmám poskytují přehled o tom, čemu všemu je třeba věnovat pozornost, pokud se chce stát sociálním partnerem školy. Proto jsou vhodným nástrojem i pro firmy a další zaměstnavatele, kteří doposud nemají zkušenost se spoluprací se školou, ale mají zájem určitou formu spolupráce navázat a rozvinout.

Jak jsou koncipovány
Základní rovinu modelů spolupráce škol a zaměstnavatelů představují tzv. obecné modely. Jedná se obecně přenositelnou „osnovu“, v níž jsou uvedeny jednotlivé body, jimž je třeba věnovat pozornost v procesu plánování, realizace a vyhodnocení spolupráce v oblasti praktického vyučování (ve firmě), využití odborníků z praxe, stáží učitelů a profilové části maturitní zkoušky. 

Druhou rovinu představují tzv. aplikované modely, které jsou vytvořeny pro obory ze všech skupin oborů, vždy pro kategorie dosaženého vzdělání H, M a L0. Pro každou kategorii byl vybrán jeden reprezentativní obor (zpravidla s největším počtem žáků, resp. nejtypičtější), pro který byl model zpracován. Principy uvedené v modelu jsou přenositelné také na další obory vzdělání. Modely slouží jako inspirativní, nikoli závazný, podklad a vycházejí vždy z RVP příslušného oboru vzdělání. Jsou naplněním tzv. obecných modelů.

Co v nich najdeme
Modely spolupráce pomáhají při plánování, realizaci i evaluaci spolupráce školy a zaměstnavatele. Vytyčují osnovu potřebných kroků spolupráce. Modely připravené pro konkrétní obory vzdělání současně nabízejí příklad, jak je možné uchopit vzájemnou spolupráci v daném oboru. Představují inspirativní námět pro nastavení a rozvoj vlastní spolupráce školy a jejího sociálního partnera. Při jejich tvorbě byla zohledněna specifika typického (většinou počtem žáků největšího) oboru vzdělání v příslušné skupině a kategorii oborů a zároveň se vycházelo z předpokladu, že by model měl být využitelný také pro ostatní obory vzdělání dané skupiny. Proto byly některé pasáže ponechány v obecnější rovině, aby mohly být individuálně rozpracovány pro jakýkoli další obor vzdělání.

Struktura modelů

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

9) u kategorie dosaženého vzdělání H odborný výcvik, u M odborná praxe, u L0 obě formy praktického vyučování
10) u kategorie dosaženého vzdělání M a L0

Cíle – popsat účel
Na počátku je nutné, aby si partnerská škola a sociální partner vymezili cíle, jichž má být jejich spoluprací dosaženo. K tomu slouží jako opěrný bod úvod modelu nazvaný „Popis cílů modelu“. Obsahuje cíle důležité pro to, aby se pokud možno co nejvíce přiblížila odborná příprava žáků požadavkům na absolventy na trhu práce. 

Tyto cíle by měly být zohledněny při plánování každého partnerství a podle podmínek konkrétního partnerství rozpracovány v dokumentech, jako jsou smlouva mezi školou a firmou, plán spolupráce – dodatek k ŠVP apod. Nejedná se samozřejmě o vyčerpávající výčet cílů, ale o několik položek, jimž je při plánování spolupráce vhodné věnovat pozornost, každé partnerství si může vymezit další relevantní cíle. 

Cíle vyjmenované v modelech se dále promítají v jednotlivých kapitolách modelu (modulech) a jsou v nich podrobněji rozpracovány.

 

UKÁZKA

 

Aplikovaný model pro skupinu oborů 34 Polygrafie, zpracování papíru, filmu a fotografie – kategorie
dosaženého vzdělání H (podklad ke stažení v přípravě
)

  • Realizovat praktické vyučování na pracovištích zaměstnavatelů tak, aby žáci získali představu o reálném pracovním prostředí a práci v oboru při naplňování profilu absolventa;
  • zvýšit roli zaměstnavatelů při přípravě žáků na budoucí profesi, aktivně zapojit jednotlivé zaměstnavatele do přípravy žáků;
  • rozšířit teoretické znalosti žáků oboru v praxi;
  • využívat technologické vybavení zaměstnavatelů při odborném výcviku žáků;
  • rozvíjet návyky žáků související s bezpečností práce a ochranou zdraví při práci na pracovištích zaměstnavatelů;
  • napomoci žákům osvojit si etický kodex ve firmě, rozvíjet komunikační dovednosti v pracovním kolektivu, rozvíjet orientaci v pracovně právních vztazích;
  • zvyšovat odborné i klíčové kompetence žáků (a učitelů) za pomoci odborníků z praxe;
  • realizovat kooperaci mezi odborníky z praxe a učiteli odborných předmětů zaměřenou na přenos zkušeností a znalostí v oboru;

atd.

Obsah – vymezit předmět
Po vytyčení cílů by mělo následovat rozpracování obsahu spolupráce. „Obsahová charakteristika“ je součástí každé kapitoly modelu (modulu) vždy v jejím úvodu. Vymezuje to, co by mělo být předmětem spolupráce školy a zaměstnavatele podle příslušného tématu kapitoly (odborný výcvik, stáže učitelů apod.). V modelech je obsahové charakteristice věnován větší či menší rozsah dle tématu kapitoly. Míra konkretizace a zobecnění je dána tématem kapitoly (u odborného výcviku a odborné praxe mají největší prostor). Při plánování konkrétní spolupráce by obsahu měla být věnována významná pozornost, protože obsah je hlavním prostředkem k dosažení vytyčených cílů.

 

UKÁZKA

 

Aplikovaný model pro skupinu oborů 53 Zdravotnictví – kategorie dosaženého vzdělání M (podklad ke stažení v přípravě)

  • Odborná praxe je organizována na základě smluvního vztahu školy a pracoviště (zdravotnického zařízení) o zajištění odborné praxe (Smlouva o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování);
  • zabezpečení podmínek pro vykonání odborné praxe žáků tak, aby byly naplněny veškeré požadavky zákonných předpisů;
  • stanovení pravidel, podmínek a povinností pro žáky, školu i zdravotnická, popř. sociální a rehabilitační zařízení;
  • využít můžete následující podněty a doporučení;
  • odborná praxe je organizována na klinikách, ve fakultních a oblastních nemocnicích, v ambulantních zdravotnických zařízeních, sociálních zařízeních a na rehabilitačních pracovištích;
  • velikost daného pracoviště není pro zajištění odborné praxe určující;
  • vytipování zaměstnavatele, tzn. určit potenciálního zaměstnavatele žáků v souladu s oborem vzdělání (možnost i v návaznosti na bydliště žáka);
  • možnost střídání na různých typech pracovišť;
  • pro každé pracoviště připravit vlastní jednotku výsledků učení, ke které praxe směřuje (viz výše principy ECVET);
  • zpracování plánu odborné praxe v souladu s ŠVP;

atd.

Evaluace – vyhodnotit přínos
Vyhodnocení úspěšnosti a efektivity spolupráce je nedílnou součástí procesu vlastní spolupráce. Evaluace může mít mnoho podob (certifikát, známkování, ústní hodnocení, sebehodnocení apod.) a úrovní (zhodnocení spolupráce školy a firmy jako celek, hodnocení výkonu žáka, instruktora, odborníka z praxe, vyhodnocení přínosu uskutečněné stáže učitelů apod.), ale vždy se jedná o zpětnou vazbu, která je nezbytnou podmínkou pro rozvoj další spolupráce, návrhy na zlepšení, případně pro opatření k nápravě špatně fungující spolupráce. 

Podkapitola o evaluaci v modelech směřuje nejen na všeobecně známé způsoby a nástroje hodnocení, ale především nabízí odkazy na nové nástroje hodnocení, jakými jsou využívání principů ECVET 11) a EQAVET. ECVET sice nemá vlastní metodologii k zajišťování kvality, ale využívá principů EQAVET, založených na velmi jednoduchém cyklu zajištění kvality: plánování, implementace, hodnocení a přezkoumání. 

Poté, co podle původního plánu (fáze plánování) na základě vytvořených jednotek výsledků učení a po podpisu všech potřebných smluv proběhne první praxe v reálném pracovním prostředí (fáze implementace), je nutné celou spolupráci a vzniklé materiály zhodnotit (fáze hodnocení) a na základě pozitivních i negativních zkušeností zrevidovat (fáze přezkoumání). Tím je poskytován školám a jejich sociálním partnerům vhled nejen do nástrojů mobility v kontextu národním i evropském, umožňuje jim nastavit jejich vzájemnou spolupráci tak, aby její výsledky byly uznatelné v širokém prostoru i časovém rozsahu. 

Zároveň může být využito kompetencí profesních kvalifikací vymezených v kvalifikačních a hodnoticích standardech Národní soustavy kvalifikací (NSK). Tyto kompetence lze využít při tvorbě jednotek výsledků učení.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

11) V rámci projektu byla vytvořena publikace Prvky ECVET a jejich využití v počátečním odborném vzdělávání na národní úrovni. Formuláře k šablonám pro jednotky výsledků učení (JVÚ) najdete zde. Formuláře k dotazníkům kvality (EQAVET) najdete zde.

 

UKÁZKA

 

Aplikovaný model pro skupinu oborů 82 Umění a užité umění – kategorie dosaženého vzdělání L0  (podklad ke stažení v přípravě

Pro zajištění standardů kvality realizace praktické výuky se doporučuje využít zásad EQAVET a principů ECVET.
To znamená především se zamyslet nad těmito podněty:

  • předem se dohodnout na očekávaných výsledcích učení (škola a firma), které žák během praktického vyučování získá (vytvořit tzv. jednotku/jednotky výsledků učení); […]
  • hodnocení využívá principů ECVET, podle nichž by žákovi neměla být prodlužována vzdělávací cesta, a neměl by být hodnocen dvakrát za stejné praktické dovednosti; […]
  • zaznamenat dosažené a ohodnocené výsledky učení do osobního záznamu;

atd.

Organizace – naplnit obsah
Cíle a obsah spolupráce by nemohly být naplněny bez pečlivého organizačního zajištění celého procesu spolupráce. Podkapitola „Organizační zajištění“ se zaměřuje na vlastní účastníky a okolnosti spolupráce. Spolupráci je nutné předem časově rozvrhnout, vhodně personálně obsadit, zajistit optimální prostorové a technologické podmínky atd. Dobré organizační zajištění podpoří dosažení vytyčených cílů, při chybně nastavené organizaci spolupráce mohou být naopak vhodně stanovené cíle a obsah nenaplněny pouze z důvodů nedostatků v organizaci spolupráce.

 

UKÁZKA

 

Aplikovaný model pro skupinu oborů 31 Textilní výroba a oděvnictví – kategorie dosaženého vzdělání H (podklad ke stažení v přípravě

Pracoviště školy (dílny, laboratoře) umožňující nácvik všech dílčích činností a dovedností stanovených v ŠVP (jeho doplnění): 

  • žáci se na začátku 1. ročníku učí nejprve ruční šití, pak přecházejí na strojové, jinak je vybavení dílen využíváno napříč ročníky;
  • vybavení dílny, ve které je 12 žáků na 1 učitele odborného výcviku: 
    • pro každého žáka: průmyslový šicí stroj se stehem vázaným;
    • pro skupinu: obnitkovací třínitný stroj, střihací stůl, žehlicí pracoviště, základní tvarovky, krejčovská nastavovací loutka, počítačová jednotka s grafickým programem, závorovací šicí stroj, dírkovací šicí stroj, knoflíkovací šicí stroj, šicí stroj s programem a případně i další, ruční řezací stroj, fixační lis + speciální stroje dle požadavků zaměření.

Pracoviště zaměstnavatele odpovídající moderním požadavkům, které splňují nároky na profil absolventa
oboru vzdělání s výučním listem:

  • kromě vybavení, kterým disponují dílny školy, jsou žádoucí nadstandardní stroje související se zaměřením daného podniku (např. šicí stroje pro sešívání pletenin, kůže apod.);
  • škola může mít naopak k dispozici některé vybavení, které nemají malé firmy a salony – může nabídnout např. IKT – software pro návrh a konstrukci střihů, včetně stupňování velikostí (škola tak může malým firmám nabídnout servis v oblasti technické přípravy výroby);
  • zpravidla jen velké firmy disponují moderními a speciálními stroji, výrobními linkami.

atd.

Legislativa – ukotvit partnerství
Součástí modelů jsou i odkazy na legislativní dokumenty potřebné k realizaci spolupráce škol a zaměstnavatelů. Soupis aktuálních legislativních norem v oblasti spolupráce škol a firem je ke stažení zde.

Tato podkapitola pomáhá zaměstnavatelům, kteří se teprve chystají navázat spolupráci se školou, zorientovat v základních dokumentech školské legislativy. Nahlédnutím do příslušných předpisů mají možnost získat informace o tom, jaké všechny povinné body musí mít smlouva o praktickém vyučování uzavřená se školou, a také si mohou osvojit základní termíny školské legislativy, se kterými se ve škole běžně pracuje a které souvisejí s problematickou praktického vyučování (např. rozdíl mezi odborným výcvikem a odbornou praxí, kategorizace oborů vzdělání – H, M, L0 – rozdíly mezi takto označenými obory apod.). Pro rozvinutí vlastní spolupráce v různých podobách je třeba partnerství ukotvit i do dalších právních norem, které se týkají jednotlivých oborových oblastí.

Příklady uvedené v modelech jsou inspirativní. Přestože byly vytvořeny zástupci škol a firem, ilustrují mnohdy jen některé osvědčené principy či příklady spolupráce. Úkolem každého, kdo s nimi bude pracovat, je najít si s jejich pomocí vlastní cestu pro podmínky spojené s konkrétní firmou nebo firmami.

 

Aplikovaný model zavádí nově pojmy období odborné přípravy a období odborného rozvoje. Tyto pojmy slouží k rozlišení pokročilosti v odborné přípravě. Jejich úkolem je ujasnit si, že žák po příchodu do odborného vzdělávání potřebuje získat elementární znalosti a dovednosti (v období odborné přípravy, zahrnující např. 1. ročník). V tomto období zpravidla nelze umístit žáky v odborném výcviku do reálné praxe, období odborné přípravy tedy probíhá ve škole. Následně na ně navazuje období odborného rozvoje (2. a 3., u některých oborů i 4. ročník), které umožňuje již plné nasazení žáků do reálného pracovního prostředí. Stručné vysvětlení dalších pojmů obsahuje Slovníček, který je také součástí každého modelu. Tyto pojmy mají pracovní charakter a legislativa je prozatím nerozlišuje. 

Na aplikované modely navazují další konkrétní příklady popisující spolupráci mezi školou a zaměstnavateli – případové studie

Práce na modelech spolupráce budou probíhat až do konce projektu, modely v definitivní podobě budou dostupné na Modulu Pospolu.

Zde pro Vás chystáme modely spolupráce pro jednotlivé skupiny oborů vzdělání:

Skupiny oborů vzdělání 1Skupiny oborů vzdělání 2